Vítám Vás...
na info stránkách - JaNo Kukučka...

dnes je 17.11.2017 svátek má Mahuléna

aktuálně

Don´t you understand? No problem. Just one click bellow the text and you can choose the language of the website and a few seconds later you will see the translation in your chosen language.

NOVÉ!!! - Rychlá navigace
vyberte na co se chcete rychle podívat a stránky Vás tam přímo a bez dalšího zbytečného klikání přesunou.


NOVÉ!!! - Fota dle času
Nyní již nemusíte pátrat co nového pribylo ve fotobance. O vše se za Vás postará systém. Stačí kliknout na NEJNOVĚJŠÍ FOTA a můžete se posouvat časem...

Zaregistrujte se na server
Upravte si existující profil
Upravte si nastavení odběrů

Novinka - cestopis Lotyšsko!!!

Vítejte na stránkách Jána Kukučky...

Jsem rád, že Vaše kroky zamířily právě sem. Pokud se ptáte jestli JE TO ON? Tak pokud hledáte někoho z městečka Stará Turá na Slovensku nebo z Brna v ČR, tak je to on ;) V případě, že jste se sem dostal(a)za fotkama, přeji snáď příjemné pokoukání v sekci Fotobanka, případně se teším na setkání s Váma při focení. Setkat se můžeme, ale jen pokud někde právě necestuji (a nefotím). Kde jsem byl a jak to tam vypadá slovem i obrazem naleznete v sekci Cestování. Kromě již popsaných věcí Vám můžu i poradit. Například jak jednoduše vytvořít obdobní stránky...a podstatně víc věcí z oblasti IT,reklamy a marketingu...sekce Poradenství.



Foto - Už jsem v chomoutu...

Jaké bude počasí?


Anketa

Proč jsi přišel na www.kukucka.cz

Fotografování
1 57
Cestování
2 39
Blog
3 1
Jen tak se mrknout na kamarádovy stránky
4 24
Nevím, najednou jsem tady
5 34
Počet hlasujících: 155 

Co neminout v centru Tallinu


15.07.2012
Původní centrum Tallinu tvoří Staré město, které patří od roku 1997 do UNESCA a dělí se na dvě části Dolní město a Horní město(Toompea). Dolní a Horní město je spojeno dvěma ulicemi Pikk jalg (Dlouhá noha) a Lühike jalg (Krátká noha). Novým centrem Tallinu je Náměstí svobody (Vabaduse v äljak) na jižním okraji starého města.

I. Dolní město

Centrem dolního města je Radniční náměstí a ulice Pikk (Dlouhá), Venne a Lai (Široká). Dolní město je obehnáno 1,9 kilometrovými středověkých hradbami (údaj z roku 2009) s přibližně půlkou ze 46 původních věží v opevnění.

Cechovní domy v ulici Pikk (Dlouhá)

První cechy byly Knutův cech a Cech sv. Olafa. V roce 1325 vzniká Velký cech.

Knutův cech (Pikk 20)
Patronem cechu byl sv. Knut (Kanutus). Dle prvních písemních záznamů z roku 1326 byli jeho členy například kováři, zlatníci, pekaři, krejčíři, ševci. Do roku 1508 museli být jen německého původu. Členem cechu nemohli být také tovaryši a nádeníci. Ve švédském období sdružoval asi 200 mistrů. Později na jeho základech vzniklo kolem 20-30 dalších podcechů. Dům v tudorovském stylu s fasádou z období 1863-1864 se sochami Martina Luthera a sv. Knuta je dnes sídlem divadla, kde často hostují i známé taneční soubory.
Cech sv. Olafa (Pikk 24)
Tento cech byl poprvé písemně zmiňován v roce 1341 a národnostně v něm převažovali Estonci a Švédové. Sjednocoval méně prestižní řemesla jako stavaře, dopravce, řezníky, kožešníky, koželuhy a bednáře. Cech byl zakázán v roce 1698 na základě nařízení městské rady a místo něho vzniklo 20 spolků, které jí byly přímo podřízené. Kožešníci a řezníci se stali členy Knutova cechu, protože byli většinou německého původu.
Velký cech (Pikk 17)
Tento cech vznikl později – v roce 1325. Pouze z tohoto cechu mohli být voleni radní. Členové mohli být jen ženatí němečtí obchodníci. Dům na ulici Pikk si nechal postavit v roce 1407-1417. Slavnostní sál je z roku 1410 – měl topení, balkon pro muzikanty a schodiště, vedoucí do svatební komnaty. Na vstupních dveřích domu jsou klepadla se lvy s textem:“Bůh ochraňuj každého v tomto domě a každého, kdo sem přijde.“ V domě sídlí od roku 1952 Estonské historické muzeum, které bylo v roce 2010 rekonstruováno s pomocí fondů EU a má být znovu zpřístupněno v květnu 2011. Otevřený byl jen jeho obchůdek.
Cech černohlavců (Pikk 26)
Tento cech, založený v roce 1399, byl elitní a velmi mocný. Přijímal jen mládence německého původu. Ve znaku měl černého patrona sv. Mořice. Dům se nachází na Pikk 26 a cech si ho pronajal v roce 1517. V letech 1531-1532 přistavěl velký Slavnostní sál, který se dodnes používá jako koncertní.
V roce 1597 byla vstupní fasáda zrenovovaná v renesančním stylu sochařem A. Passerem. Na ozdobných kamenech vedle vchodu jsou tři znaky: spravedlnosti, míru a boha všemohoucího a znaky partnerských hansovních měst – Novgorodu, Brugg, Londýnu, Bergenu. Na dřevěných ornamenty zdobených dveřích je sv. Mořic.
Cech sv. Marie
Dalším cechem od roku 1407 byl Cech sv. Marie. V roku 1508 se stal Dómským cechem a sdružoval řemeslníky a služebníky Toompey a předměstí Tonismägi. Na konci 18. století v něm bylo 10 spolků.
Potom, co vstoupilo v platnost ruské městské právo v roce 1877, přestaly cechy existovat. Přetrval jenom Knutův cech jako občanská společnost, a to dokonce do roku 1920.
Zdroj o historii cechů: Muzeum Tallinnu

Kavárna Maiasmokk (Jedlík) (Pikk 16)
Tradiční sídlo pekařů a cukrářů ze 17. století. V roce 1864 kupuje toto cukrářství Georg Stude, který se stal prvním známým výrobcem čokolády a marcipánu v Estonsku a považuje se za původního zakladatele firmy Kalev (více v části Jídlo). Dokonce dodával cukroví i členům ruské carské rodiny. V roce 1877-1884 se dům s pomocí polských restaurátorů změnil v krásnou kavárnu (tehdy se jménem Sladký zub), která funguje dodnes.

Kalev – Muzeum marcipánu
Muzeum marcipánu (spíš muzejní místnost) je hned vedle kavárny. Poznáte ho podle nápisu Kalev a vstup je zdarma. Věnuje se historii marcipánu – jak se stal z původního medikamentu pochutinou. Expozice má kolem 180 figurek z marcipánu a víc než 100 let staré formy na marcipán, které se ještě používají. Dále je možné obdivovat malování marcipánem – někdy tu můžete potkat i umělce, malující marcipánem dle přání návštěvníků. Stálá výstava je věnována Georgi Studovi, který začal s výrobou marcipánu v Estonsku.
V muzeu je možné zakoupit marcipánové výrobky a čokolády společnosti Kalev. V budoucnosti se plánuje otevření většího muzea.

Tři sestry (Pikk 71)
Jsou to tři vedle sebe stojící středověké úzké domy obchodníků z 15. století se šikmou střechou a kladkou ve štítu na zvedání nákladů do vyšších pater, kde byly sklady. Dolu se pak zboží prodávalo. Takové domy jsou typické pro hanzovní města od Pobaltí až po Holandsko. Domy byly postaveny pro tři dcery bohatého kupce, proto název Tři sestry. Teď tady sídlí 5-hvězdičkový luxusní hotel s 23 pokoji.

Zelený trh
V půlce 19. století byl na tomto trojúhelníkovém prostoru rybářský trh, později trh s květinami a zeleninou. Od roku 1893 přestává být tržištěm, zůstal jen prodej květin. V současnosti je zde kavárna. V trojúhelníkové špici je pravoslavní kaplička s ikonami, která byla postavena k 15. výročí vlády cara Mikuláše II. Nachází se u ulice Pikk.

Muzeum Tallinnu
Středověky dům na ulici Vene 17 byl poprvé zmiňován v roce 1363, kdy ho koupil Bernard Witte. Vlastníky domu byli většinou známí měšťané jako radní, starostové a obchodníci. Nejznámější vlastníkem byla rodina Viantů, která dům vlastnila skoro jedno století. Jméno Hanse Vianta můžete vidět ještě dnes na pozdně gotickém portálu dveří, vedoucích do sklepa. Středověké obydlí tvoří předsíň s malou kuchyní s komínem, vyhřívaná obývací místnost a pár nevyhřívaných místností, sklep a místnosti na skladování nad obytnou částí domu. Tyto místnosti byly bez oken jen s úzkými průsvity. Na dopravu nákladů se používal zdvíhací mechanismus v podkroví. Každé poschodí mělo poklop.
Muzeum Tallinnu zde sídlí od roku 1965. Současný vzhled domu vděčí rekonstrukci v letech 1997-2000. Ve vstupní hale jsou na schodišti na figurínách vystaveny modely dámských středověkých šatů. Dále je tady středověká kuchyň s pecí a původním nádobím. Panely popisují historii Tallinnu a morovou epidemii, je tu i obří model města. Popisky se věnují i vývoji obchodních cechů, dokonce jsou tady originální židle z Cechu Černohlavců a původní seznamy jeho členů.
V prvním patře je výstavka družebních měst Tallinnu se socialistickými dary přátelství i z Československa, například z Hradce Králové (keramické talíře s Leninem, Gottwaldem a pohlednice s Fučíkem).
Muzeum je trochu nemoderní, ale kdo chce vědět víc o historii a ovládá angličtinu, toho určitě expozice zaujme. A když ne, tak aspoň uvidí vnitřek středověkého tallinnského domu.

Kostely a kláštery

Dominikánský klášter
Klášter byl založený v roce 1246 a byl obývaný skandinávskými mnichy. Měl špitál, pivovar a knihovnu s významnými rukopisy a tištěnými knihami. Bohužel byl vypleněn za reformace v letech 1524-25, a pak ho zničil požár v roce 1531. Dnes je v něm největší estonská sbírka kamenořezeb. Na jižní straně je kostel sv. Kateřiny, který býval největším v severní Evropě, ale je bohužel v současnosti nepřístupný.

Kostel sv. Olafa (Oleviste kirik)
Kostel Sv. Olafa na ulici Lai byl pojmenován podle norského svatého patrona krále Olafa II Haraldssonna (995-1030). Poprvé se o kostelu zmiňuje dokument, ve kterém královna Margareta, matka dánského krále, darovala tento kostel a přilehlou farnost klášteru sv. Michaela. Kostelní věž, která byla o 20 metrů vyšší než je dnes (123,7 m), byla po určitou dobu nejvyšší na světě a z dálky byla vodítkem pro námořníky přijíždějící do Tallinnu. Její snížení bylo důsledkem třech požárů – v roce 1433, 1625 a 1931. Potom, co byl kostel v roce 1433 částečně poničen požárem, vyrostla při rekonstrukci hlavní loď chrámu až do výše 31 metrů a stala se tak nejvyšší ve všech pobaltských zemích. Další velký požár zachvátil kostel v roce 1820, kdy plameny pohltily interiér kostela. O jeho rekonstrukci se následně zasloužili ruští carové – Alexander I. a Mikuláš I.
Věž kostela se 14-metrovým gotickým oknem nad vchodem nabízí turistům z vrcholu krásný výhled na centrum od jara do léta. Musí se ale vystoupat úzkými a poměrně strmými schody (podle paní u pokladny jich je 258). Interiér kostela je poměrně jednoduchý i proto, že čtyři století patřil luteránům. Zajímavá je kaple sv.Marie s dřevěným oltářem s obrazem s Ježíšem z 19. století a původem německé varhany ze stejného období. Kostel je i v současnosti využíván, ale pro změnu Estonským spolkem evangelických a baptistických církví. Moderní televizní obrazovky a reproduktory trošku ruší historický zážitek z prohlídky.
Zdroj: www.oleviste.ee

Kostel sv. Ducha (Pühavaimu)
Kostel, pocházející ze 14. století, má nejstarší namalované hodiny s řezbami z roku 1684 u vchodu, které jsou místem srazů Talliňanů. Jeho zvon z roku 1433 je nejstarším v Estonsku. Uvnitř po zaplacení vstupného uvidíte dřevěný oltářní obraz malován Berntem Notkem z roku 1483, vyřezávané opěrky lavic z 16. století a barokní kazatelnu ze 17. století. Věž byla poškozena požárem z roku 2002.

Kostel sv. Mikuláše (Niguliste)
Tento kostel ze 13. století je zasvěcený patronu námořníků Mikuláši z Bari. Za druhé světové války byl zničený při bombardování, ale v 80. letech 20. století byl zrekonstruován. Sídlí zde muzeum sakrálního umění se známým obrazem Bernta Notkeho „Tanec se smrtí“ a pořádají se zde varhanní koncerty.

Ukrajinský řecko-katolický kostel
Ve 14. století patřila budova na ulici Lai a Laboratooriumi (Laboratorní) k faře kostelu sv. Olafa. Ve středověku se využívala jako sklad až do roku 1894, stejně tak i za socialismu. V roce 1998 byly jeho střecha a interiér poničeny požárem. Budova pak byla zrekonstruována a od roku 2000 je sídlem ukrajinského řecko-katolického kostela panny Marie. Na kostele je dřevěná schránka, kde je napsáno, že si zde můžete vhodit na papíře napsané přání, a knězi se budou modlit, aby bylo splněno.

Radniční náměstí

Radnice (Raekoda)
Budova radnice je z let 1371 až 1404. Věž je podobná minaretu a předpokládá se, že byla postavena dle nákresu nějakého cestovatele, vracejícího se z Orientu. Na větrné korouhvičce je voják na stráži Vana Thomas (Starý Tomáš) – ochránce Tallinnu od roku 1530. V podloubí radnice bylo kdysi tržiště. Měšťanská síň s klenutým stropem je místem výstav, v Konšelské síni jsou zajímavě vyřezávané lavice. Dále je tady vinný sklep, kde se skladovalo víno jako luxusní zboží a prodávat ho mohli jen členové městské rady. Radní museli být členem Velkého cechu.

Radniční lékárna (Raeapteek)
Patří mezi nejdéle fungující lékárny v Evropě (možná i ve světě). Poprvé byla zmiňována v dokumentech z roku 1422. Budova vznikla spojením tří gotických domů (domu s váhami, původní lékárny a domu kněze kostela sv. Ducha). Od roku 1583 zde staletí působila rodina v Uhersku narozeného Johann Burchardta. O známém lékárníkovi se dozvěděl i nemocný car Petr a dal si ho zavolat do Petrohradu, ale přišel příliš pozdě, car mezitím umřel. Budova byla později dekorována kamenářem A. Passerem, který rekonstruoval i fasádu domu Černohlavců.
Lékárna ještě v současnosti funguje, ale je v ní i muzeum (vstup zdarma). Mají tady staré historické receptury a nástroje, a dokonce i tajný recept na víno Klarett, které ještě stále připravují a prodávají (víc v části Jídlo).
V muzeu jsou na šňůrách sušené bylinky s latinskými nápisy, v zasklených regálech jsou krabičky od starých léků a prášků (např. proti astma) a skleněné nádobky na jedy. Ze starého dřevěného, kresbami ozdobeného stropu visí krokodýl (trochu menší než brněnský). Ve skleněných flaškách s barevnou tekutinou, položených na okně, se odráží malebné domy Radničního náměstí. Jsou tam i jakoby původní ingredience, které se kdysi používali na výrobu léků – sluncem vysušené psí hovínka, části mumie, sušený jelení penis…Turisté se sem musí nějak nalákat:)

Muzeum fotografie (Raevangla Fotomuuseum)
Historie estonské fotografie má prostor v budově městkého vězení ze 14. století blízko radnice. Část expozice se věnuje i první a druhé světové válce.

II. Hradní vrch – Horní město (Toompea)

Chrám Alexandra Něvského
Pravoslavný chrám byl postaven v období 1894 – 1900 v období rusifikace pobaltských zemí architektem Michailem Preobraženskijem. Kostel údajně stojí na hrobě estonského národního hrdiny Kaleva. I proto v roce 1924 hrozilo, že bude zbourán.

Zámek v Toompea
Část původního hradu dala carevna Kateřina Veliká zbourat a dala vybudovat barokní palác po vzoru Petrohradu. V současnosti je zámek s neklasicistní fasádou v bílé a růžové barvě sídlem vlády.
Hrad Tompea stojí na místě původní kamenné pevnosti německých řádových rytířů z roku 1227-1229. V současnosti zde sídlí Estonský Parlament.

Dóm (Toomkirik)
Byl postaven v 13. století německými rytíři. Dlouho byl hlavním chrámem Tallinnu a dal název jeho části Toompea. Od 17. století je evangelickým kostelem. Má barokní interiér s asi 170 dřevěnými, převážně barevnými náhrobními deskami v podlaze a s erby německých šlechtických rodů na zdech.

Věže:

Dlouhý Heřman
Věž pochází z roku 1371 a má výšku 46 m po rekonstrukci z roku 1500. Byla to největší věž hradu, proto se dle vlajky, která na ní vlála, dalo poznat zdálky, kdo vládne v Estonsku. V roce 1989 nahradila sovětskou vlajku modrobílá estonská vlajka jako symbol vítězství v boji o nezávislost. V současnosti se vlajka zvedá každý den za zvuku národní hymny.

Kiek in de Kök
Znamená německy „koukej do kuchyně“, protože z 38-metrové věže bylo vidět až do kuchyní měšťanských domů. Tato středověká obranná věž byla postavena v roce 1475 a dnes je v ní muzeum s mapami, modely starého Tallinnu od 13. do 18. století a starými zbraněmi. Dá se z ní dostat do podzemních chodeb pod Tompea.

Věže Nunna, Sauna a Kuldjala
Tyto věže se nachází na ulici Gümnaasiumi a jsou zpřístupněny veřejnosti a spravovány vedle sídlící školou Gustava Adolfa. Zpoplatněný přístup je z věže Nunna a podél hradeb se dostanete do dalších dvou věží. Ve věžích nejsou žádné expozice – jen holuby a výhled není moc zajímavý (lepší jsou otevřené vyhlídky).

Brány Viru
Dvě malé kulaté věže na konci ulice Viru jsou sice nazvány bránami Viru, ale jsou to jen přední brány komplexnějšího obranného systému s velkou čtvercovou věží, která stála dál v ulici. Velká část brány byla zničena v 80. letech 19. století, aby se získal prostor pro dopravu a zůstaly jen dvě věže, které se staly symbolem města.

Tlustá Margareta (Paks Margareeta)
Nachází se na severním konci ulice Pikk, pochází z 16. století a její stěny jsou široké 4 metry. Nachází se v ní Námořní muzeum. Název je podle jednoho kanónu se stejným jménem, používaným k obraně hradeb.

Památník trajektu Estonia

U věže Tlustá Margaréta je památník 852 obětem havárie trajektu Estonia z 28.9.1994 s názvem „Broken line“ (Katkenud Liin v estonštině). Přerušený oblouk má vyjadřovat náhle ukončené životy obětí. Ve své jednoduchosti je dokonalý.

III. Náměstí Svobody (Vabaduse väljak)

V posledních letech carské vlády a v prvním období estonské nezávislosti bylo toto otevřené prostranství na hranici Starého města místem národního odporu a občanské hrdosti Estonců. V 80. a 90. letech 20. století bylo sice využíváno jako parkoviště, ale začátkem 21. století bylo rozhodnuto, že toto náměstí bude zrekonstruováno na rekreační areál bez aut. S přestavbou se začalo v roce 2008 a po roce intenzivních prací bylo v létě náměstí dokončeno. Budovy kolem náměstí jsou z různých období - dvě strany tvoří stavby ve stylu art-deko a funkcionalizmu ze stavebního boomu ve 30. letech 20. století. Uprostřed náměstí stojí světlý, žlutý, negotický kostel Sv. Jana ze 60. let 19. století.
Veliký sloup, zakončený křížem, na západě náměstí je novým Památníkem války za nezávislost v letech 1918-1920. Na severozápadě náměstí můžete pod skleným panelem vidět základy a schodiště brány Harju, která zde stávala ve středověku. Na opačné straně náměstí je podzemní galerie - AHHAA Vědecké centrum. Jde o interaktivní centrum Univerzity v Tartu, jehož cílem je, aby byla věda zajímavým způsobem prezentována široké veřejnosti a zároveň zde najdete stálou expozici, věnovanou 5-tisícleté historii náměstí a archeologickým nálezům z posledních rekonstrukcí.
http://www.ahhaa.ee/en/
KomentářeČlánek zatím nebyl komentován

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Poslední aktualizace 18.03.2015 09:56:00 stránky tvořeny pomocí systému WPublisher (C)1999-2017 Všechna práva vyhrazena.