kategorie

Počet fotografií: 837Hanka

34

Když nechybí vůle, zmaří všechno vůl.




aktuálně

Vítejte v Lotyšsku....

Na těchto stránkách se vám pokusíme přiblížit zajímavou zemi, nacházející se na břehu Baltského moře. Můžete s námi den po dni nahlédnout do různých končin Lotyšska. Dovíte se o památkách a historii. Průvodcem vám budou fotografie a brzy také filmový dokument. Račte vstoupit...

POZOR!!!
Aktuálně připravujeme nebo již zpracováváme informace z ještě delšího tripu po Baltu. Litva, celé Estonsko a na chvilí i Lotyšsko. Více informací naleznete zde.

Vyhledávání

Rozšířené vyhledávání

Anketa

Chystáte se do Lotyšska?

Ano a poprvé
1 198
Ano a už jsem tam byl(a)
2 91
Přemyšlím o tom
3 69
Ne, nechystám
4 103
Počet hlasujících: 461 




Buďte s námi
i na Facebooku

Jídlo v Lotyšsku


26.02.2010
 pošli na vybrali.sme.sk

Chcete se dovědět víc o tom co se v Lotyšsku jí a pije? Kde se Lotyši stravují? A co takto dovědět se něco o lotyšském pivu a pivovarech? To všechno a ještě další informace naleznete v tomto článku, plném čokolády, likéru, ryb a piva. A na závěr si ještě uděláme procházku do restaurací Lido a na velice zajímavou Rižskou tržnici.

Čokoláda a cukroví
Čokoláda se stává v Lotyšsku populární od konce 19. století, kdy její výrobu ve velkém zavádí německý továrník Theodore Rigert. Na jeho produkci navazuje v roce 1924 společnost Laima, kterou spoluzakládal Eliyahu Fromenchenko (později prchl před nacisty do Palestiny a založil tam další čokoládovnu Elite). Lotyšská čokoláda se stala známou téměř po celé Evropě a Rusku.

Ve stejném období v roce 1881 založil L. W. Goegginger konzervárnu a výrobnu cukrovinek, která byla v roce 1940 přejmenována na Uzvaru a zaměřila se na výrobu cukru. V roce 1993 a 1994 byly obě továrny zprivatizovány a v roce 1998 se spojily a vznikla akciová společnost Laima. Obě obchodní značky Laima a Uzvara byly zachovány. V současnosti pod akciovou společnost patří i další tradiční výrobce cukroví a sušenek Staburadze. Akciová společnost Laima tak zaměstnává dohromady kolem 800 lidí. Pod obchodní značkou Laima se produkují bonboniéry, tabulky různých druhů čokolád, plněné bonbóny, karamelky, dražé. Staburadze nabízí oplatky, keksy, sušenky, cukroví. Pro informaci o velikosti produkce je možno uvést údaje z roku 2008 – Laima vyprodukovala kolem 9 tisíc tun čokolády (zpracuje asi 1,6 milionů kilogram kakaových bobů) a pečiva a Staburadze téměř 6 tisíc tun produktů.

Nejznámějším produktem je klasika Serenade – cukrovinka plněna jablky, meruňkovým džemem a oříšky, zabalená v lesklém modrém papíru. Další je Esmeralda – pruhovaná karamela. Různé měkké karamely (citrónové, pomerančové, malinové, višňové…) skoro jako naše bonbóny Sisi. Marshmallows máčené v čokoládě s příchutí růže nebo vanilky.Dobré jsou i vanilkové, pomerančové nebo kakaové sušenky typu českého Bebe.
Výrobky je možné zakoupit téměř v každých potravinách. I na velkém rižském tržišti v jednom z hangárů, zaměřeném na prodej pečiva a cukroví. V jedné z produkčních jednotek Laimy v Rize (Miera iela 22) bylo v roce 2005 otevřeno muzeum čokolády tzv. Čokoládový pokoj. Mezi jeho atrakce patří originální ručně dekorovaný obal tmavé čokolády z roku 1930, ve kterém byla čokoláda dodávána do New Yorku, Stockholmu a Haify. Další zajímavostí je víc než sto let stará čokoládová panenka. Laima má v Rize i řetězec cukráren.
Více informací na www.laima.lv.
Poznámka: Laima patří v lotyšské mytologii do trojice osudových bohyní se sestrami Kartou a Deklou. Předpovídala osud nově narozeného dítěte, proto ještě koncem 19 století bylo běžné, že jí byly u porodu obětovány například slepice nebo ovce. Případně jí byly podarovány různé dárky, aby byl život narozeného dítěte šťastný.

Pivo (Alus)
Pivo má v Lotyšsku dlouhou tradici. Souvisí to s vlivem Německa v minulosti, kdy tu byly přistěhovalými Němci zakládány první pivovary. I přes snahu zlikvidovat v socializmu malé soukromé výrobny, se jich do dneška ještě zachovalo poměrně hodně. Případně některé nové pivovary navázaly na tradici již zaniklých pivovarů.

Aldaris
Toto pivo nám moc nechutnalo. Možná to bylo tím, že patří od roku 2008 do skupiny Carlsberg, a tak nám nepřipadalo moc odlišné od piv produkovaných ve velkovýrobnách po celé Evropě. Jinak je nejvíc prodávaným pivem v Lotyšsku
www.aldaris.lv

Cesu
V městečku Cesis v regionu Vidzeme přežil pivovar Cesu alus historické a politické změny. Je to nejstarší pivovar v baltském regionu. O jeho historii a výrobě je možné více se dozvědět i na hradě Cesis, kde se od roku 2008 nachází jeho expozice. Pivovar totiž vznikl právě zde. V roce 1940 byl znárodněn a od roku 1995 je opět v rukách soukromníka s finským investorem. Od roku 1999 se pivovar rozšířil a zmodernizoval. A v roce 2003 byl druhým největším výrobcem piva v Lotyšsku. V roce 2006 na oslavu 800. výročí Cesis byl vyroben pivní speciál Wendu.
www.cesualus.lv

Užavas
V oblasti Kurzeme leží kraj s tímto názvem. V pivovaru, založeném v roce 1994, ve Ventspils se vyrábí nepasterizované, nefiltrované světlé i tmavé pivo. Pivo jsme poprvé vyzkoušeli v restauraci sítě Lido v Rize a hned se stalo našim oblíbeným.
www.uzavas-alus.lv (bohužel ne v angličtině)

Bauska
Pivovar Bauska vyrábí piva a pivní speciály s alkoholem od 4% do 5,5%. My jsme si oblíbili jejich tmavé pivo. Bohužel jsme zkoušeli jen flaškové, ale i to nám velice chutnalo.
www.bauskasalus.lv (bohužel ne v angličtině)

SIA Bruveris Riga
Na doporučení majitele hostelu Elizabeth v Rize Vladimíra, že je to jeho oblíbené pivo, jsme vyzkoušeli Kiešu (nefiltrované, alkohol 3,9%). Není to typické pivo vzhledem k obsahu alkoholu, chutná trošku jako mošt, ale je osvěžující a moc nám chutnalo.

Iļģuciems Riga
Pivovar je pojmenován po staré původně německé části Rigy. U vchodu do pivovaru je podniková prodejna, kde můžete dostat do petláhví u jednoho okénka světlé nebo tmavé pivo za ceny nižší než v obchodě a u druhého jen nealkoholický kvas. Při naši návštěvě o víkendu byly řady čekajících lidí dlouhé a obsluha dost pomalá, tak jsme to vzdali. Všichni ostatní ale čekali dál, nenadávali a tvářili se, že je to normální. Ale jejich prodejnu jsme našli i na hlavním rižském tržišti. Pivo jsme nakonec nevyzkoušeli, ale mají vynikající kvas.

V jedné rižské hospodě jsme viděli prodávat české Krušovice.

Upozornění na závěr: po 22 hodině platí tzv. suchý zákon. V obchodě vám už neprodají (někdy se to dá poznat řetízkem před regálem s alkoholem). V hospodách a barech tento zákaz neplatí, alkohol se může prodávat do 24 hodiny.

Rižský černý balzám (Riga Melnais Balzams)
Speciální nápoj je vyráběn, dle tajné receptury, od roku 1752. Jeho složení obsahuje 24 bylin (mezi nimi je pelyněk, květ lípy), ovoce (například se uvádí pomerančová slupka), břízové klíčky, kůry dubu, malin, zázvoru a dalších ingrediencí. Výsledkem je 45-procentní alkohol. Tuto směs vytvořil lékárník Abraham Kunze. Jméno „balzám“ pochází z řeckého balsamon, znamenající mazání nebo sladce vonící hojivá mast. Ještě v současnosti se věří v jeho pozitivní vliv na zažívání a krevní oběh. V 18. století ho vyzkoušela Kateřina Veliká, protože v Rize onemocněla a po dvou doušcích se prý zázračně uzdravila.

Černý balzám je téměř národním symbolem a prodává se v černé tradiční neprůhledné keramické flašce s černobílou etiketou s panoramatem Rigy (například v Rize vedle hlavního vlakového nádraží). Připomíná hliněné nádoby, ve kterých se v 18. a 19. století schovávaly tekutiny před světlem. Skladuje se v dubových sudech, kde si zachovává jemnou hořkou chuť a černou barvu.

V současnosti se pije buď čistý nebo v různých směsích. Klasika je s kávou, s čajem, kolou, případně s vodkou. V kombinaci se šťávou z černého rybízu se z něj stává „Karsias Balsams“, který se prý hodí hlavně v chladných zimních večerech. Používá se i na zdobení zmrzlinových pohárů.
Zdroj: Lonely Planet, www.latviatourism.lv
Ochutnávka balzamu nedopadla moc dobře - chutná jako fernet, ale je míň sladký a víc hořký. Asi proto je dobrý na žaludek..

Černý žitný chléb (Rupjmaize)
Chléb má v lotyšské kuchyni velký význam – hlavně černý žitný chléb. Chuťově je tento tmavý chléb dost odlišný od našeho hlavně proto, že je trochu nasládlý. Sladkost můžou způsobovat například fenyklová chuťově výrazná semínka. Má poměrně výraznou chuť, díky mnoha semínkům vysokou nutriční hodnotu a dlouhou trvanlivost. Podobný chléb se peče i ve Švédsku. Lotyšům by se to ale určitě podobné nezdálo, to jen nám laikům;)

V některých lotyšských pekárnách je možné upéct si i vlastní chleba. Tuto možnost nabízí pekárna Lači poblíž Rigy, která má kolem 200 zaměstnanců a denně vyprodukuje asi 5 tun chleba (údaje z roku 2006). Více na www.laci.lv. Muzeum chleba, kde si také můžete pečení chleba vyzkoušet, se nachází v Agloně vedle Daugavpils na jihovýchod od Rigy.
Více na www.aglonasmaize.viss.lv.
Zdroj: Lonely Planet, www.latviatourism.lv

Ryby (Zivs)
Lotyši jedí ryby velmi často, což je dáno i polohou u moře. Nejtypičtější oblastí jsou malé rybářské vesničky podél kurzemského pobřeží. Pro aktivní rybaře je známou oblastí řeka Roja na pobřeží Baltského moře (www.roja.lv).

V rižském skanzenu je možné vidět, jak kdysi tyto rybářské chalupy a loďky vypadaly. Také v rižské tržnici je možné zakoupit čerstvé ryby. Malý průřez názvy ryb: šproty (sprotes), herink (silke), štika (lidaka), úhoř (zutis), pstruh (forele), lasis (losos). Dále: ryba smažená (cepts), solená (salits, mazsalits), uzená (kupinats).

My jsme vyzkoušely šproty jako předkrm na jedné zahrádce ve Staré Rize a pak herinka, lososa a pstruha v restauracích Lido. Všechny nám moc chutnaly. Často bývají s koprem nebo zapečené se sýrem a smetanou.
Zdroj: Lonely Planet, www.latviatourism.lv

Kvas
Kvas je hnědý nealkoholický nápoj vyráběný ze žitného chleba (u nás typ chlebu Moskva) a rozinek (dle Berlitze). Tento nápoj pochází původně z Ruska, ale je typický i v Lotyšsku a v dalších pobaltských zemích.
My máme recept od Haliny a Olgy z Vilniusu. Doplníme po odzkoušení.

Wikipedia:
Při původním postupu výroby kvasu se nechá kvasit voda, mouka a tekuté sladové těsto. Zkvašený základ kvasu se dále zředí vodou, přidají se kvasnice, cukr a aromatické přídavky a poté se uvaří. Aromatickým přídavkem může být ovoce či ovocná šťáva (třešně, maliny, citróny, aj.), anebo zázvor či máta.


Další možnost, jak si kvas vyrobit doma, je koupit si malý kyblík v prodejně Iļģuciems (na flašce Ilguciema), rižského pivovaru – buď přímo v podnikové prodejně nebo na centrálním tržišti. Obsah kyblíku rozmícháte s vlažnou vodou ve stanoveném poměru, necháte 20 hodin odstát v tmavé místnosti, pak dáte do lednice a můžete konzumovat.

Grauzdnini
Osmažený černý chleba potřený česnekovou pastou (stejně i v Litvě a Estonsku). Doporučujeme hlavně k pivku, nebo na zahnání menšího hladu.

Kefíry
Se prodávají v kavárnách a restauracích za nízké ceny jako alternativa k nealkoholickým nápojům.

Síť restaurací Lido
Restaurace Lido nabízejí stravování samoobslužní formou bufetů s charakteristickým dřevěným interiérem a nábytkem v souladu s lotyšskými tradicemi. Personál je oblečen ve středověkém stylu. První zákazníci byli převážně studenti, ale postupně se změnou konceptu i v důsledku udržovaných standardů kvality jídla, získává Lido stále víc zákazníků ze středních a vyšších vrstev společnosti. V době rychlého ekonomického růstu začaly do větších restaurací dojíždět i zájezdy Lotyšů z jiných oblastí.

První restaurace Lido vznikla v roce 1987, kdy se mírně uvolnily totalitní poměry, což umožnilo, aby tato restaurace fungovala i v soukromém vlastnictví. Vlastník sítě Lido je pořád stejný - Gunaras Kirsons. Po převratu prožívala společnost rozmach, a tak byla založena dílna na zpracování dřeva, ve které byly vytvořeny všechny dřevěné interiéry restaurací. Později vznikla i kovozpracující dílna pro výrobu interiérových doplňků.

V roce 2010 tato síť zahrnovala 9 restaurací a bister a zaměstnávala asi 1050 lidí. Jednotlivé restaurace se dost liší velikostí i  případným večerním programem – ve větších restauracích hraje živá hudba, nebo se tu pořádají koncerty. V některých menších restauracích nenabízejí čepované pivo (např. Bistro Vermantis, Elisabetes iela, Riga), jinde je restaurace oddělena od pivárny (např. Lido Recreation centre, Krasta iela, Riga). Vaří se do 22 hodin, potom je možné zůstat do 24 hodin. Vnitřek restaurací není možné fotit (za chvilku byli u nás místní „gorilovití“ hlídači), hlavně ne bufety a jídlo v nabídce. Ani potom, jak jsme ukázali průkaz mezinárodního novináře, nebyl místní manažer ochotný svolit. Prý až po svolení velkého šéfa, ale nevíme, koho tím myslel. Podařilo se nám odfotit potají jen naše jídlo na talíři.

Hlavní rižské tržiště (Rīgas Centrāltirgus)
Historici předpokládají, že se ve středověku trh rozprostíral na březích řeky Daugavy. Když němečtí obchodníci v roce 1201 založili na základech latgalské rybářské vesnice město Riga, přesunul se trh na dnešní náměstí Střelců (východně od Akmenského mostu), kde zůstal až do roku 1570. Tehdy se přesouvá zpět k Daugavě kvůli lepšímu přístupu z řeky. Na tomto místě zůstal víc než 350 let.

Další pokusy o vybudování nového centrálního tržiště začaly v roce 1909, ale byly přerušeny první světovou válkou. Plánování přesunu tržiště k vlakovému nádraží souviselo s narůstající důležitosti železniční dopravy a upadajícím významem dopravy lodní. Nakonec stěhování začalo v roce 1924 a tržiště bylo otevřeno v roce 1930. Z města Vainode, kde byla základna německého letectva za první světové války, bylo do Rigy přemístěno 5 obřích hangárů Zeppelin s výškou 35 metrů a s plochou 57 tisíc čtverečních metrů. Riga za ně zaplatila 5 milionů LVL, což byla na tu dobu enormní suma a místo v nich našlo asi 1250 obchodníků.

V současnosti je každý z pěti pavilonů specializován na prodej něčeho jiného (zelenina, mléčné výrobky, maso, ryby a pečivo). U pavilonů se nachází ještě stánky, stojící venku, kde se prodávají květy, ovoce a zelenina a část tržiště tvoří obchůdky se zbožím typu vietnamské zboží v Česku. S tím rozdílem, že tady neprodávají Vietnamci, ale Lotyši nebo obyvatelé z jiných částí bývalého Sovětského svazu.

K večeru není toto místo podobně jako oblast kolem železničního nádraží velmi bezpečné, ale to platí večer o tržištích a nádražích všude na světě. Proto se sem tam na rižské radnici objeví někdo, kdo chce tržiště pořádně zmodernizovat a „zkrášlit“ komerčním způsobem (lavičky, fontánky…). Doufejme, že se to tak brzo nepovede, protože kouzlo tržiště spočívá právě v tom, že se tu zastavil čas.

Bookmark and Share


KomentářeČlánek zatím nebyl komentován

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Poslední aktualizace 18.03.2015 09:56:00 stránky tvořeny pomocí systému WPublisher (C)1999-2017 Všechna práva vyhrazena.